Můj příběh - jak jsem se stal hodinovým manželem

Pozor je to delší čtení :), pohodlně se usaďte.

Dobrý den všem,

jmenuji se Miroslav Sommer, je mi 34 let.

Tímto bych se s Vámi chtěl podělit o své pocity, zkušenosti a dojmy z mojí práce. Mám v sobě takový pocit, že jsem již od dětství byl k této práci předurčen. Vlastně jsem se už hodinovým manželem narodil, jen jsem si to jako malý kluk neuvědomoval.

Již jako kluk jsem strašně rád pracoval s nářadím. Samozřejmě jako většina dětí jsem trávil hodně času s kamarády, ve škole. Ovšem když jsem byl třeba sám doma, tak jsem neustále něco stěhoval, měnil dispozice nábytku a podobně (Maminka z toho šílela). Také mě bavilo sestavovat elektrické obvody, napojovat motůrky na baterie a podobné kutilské činnosti.

Ano byl jsem i zvědavé dítě a strkal jsem dráty do zásuvek a čekal jsem, co se bude dít :). Zákazy od babičky a maminky mě samozřejmě nepřesvědčili a chtěl jsem zkusit, co se stane, když tam ten drát zasunu :). No dostal jsem pecku :)-.

Jak jsem byl starší, tak jsem už začal s tátou v dílně používat základní nářadí, kladiva, šikovky a podobné nařadí (táta byl v té době automechanik). Byl vždy na nervy, že mu beru jeho nářadí. Nedivím se mu, vždy jsem ho nechal někde ležet a nevrátil ho zpět. Můj syn Tomáš to teď dělá také  - jsem z toho na nervy též.

Čas běží a ejhle, už mám maturitu? No to pěkně rychle uběhlo :). 

Začal jsem po škole dělat jako prodejce v obchodu s elektronikou - moje první zaměstnání. 

V elektru jsem pracoval nějakých 10 let.

Prodejce, zástupce vedoucího, nakonec i vedoucí se ze mě stal. To byly samé tabulky, emaily, porady, no prostě nic pro mě. Když jsem si chtěl odpočinout, tak jsem dobrovolně i jako vedoucí jezdil po zákaznících a zapojoval jsem pračky, myčky a televize. Ve skutečnosti mě to bavilo asi více, něž kancelář - to už byl první náznak hodinového manžela.

Připletla se mi do cesty připletla jiná pracovní nabídka. Tentokrát jako technik datových kabelů na internet. Jo super lidi, práce z počátku také. Jenže to jsem nějak netušil, že budu denně v plošině ve výškách od 5-30 metrů nad zemí :).

Hele když jsem byl v té nejvyšší výšce, měl jsem život jako na dlani a říkal jsem si, že jsem rád, že vlastně žiju - hlavně nevypadnout :). Chtěl jsem žít i déle a tak jsem po roce  frnknul, abych z nějaké té plošiny třeba nevypadl.

Hledám se, hledám se už 34 let a neustále nenacházím se. No venku je zima říká maminka. Mirečku, jdi do kanceláře, ať se máš v tom důchodu dobře.

No tak jsem tam mami. Dřepím opět v kanceláři 8,5 hodin denně a dělám pro jeden korporát s prodejem jističů a kabelů.

Což o to, práce v teplu, kafe mám, obědy také, plat slušný. Ale.... To je ono, mě to tak nebaví. Život běží tam venku, a já tady sedím a buším nějaká nesmyslná čísla a tabulky a jedinej, kdo z toho má příjem je majitel společnosti.

Když už jsem byl na poklaji sil, chtěl jsem vždy pracovat sám na sebe. Je to krásný pocit, když nemusíte někomu dělat poskoka a řídit si svůj čas. Nemusíte předstírat, že Vás ta práce baví a zajímá. Prostě se cítíte tak nějak svobodně a sám sebou.

Můj soused Michal je podnikatel celý život, a tak jsem si chtěl vyslechnout rady, klady a zápory. Jedno pivo, druhé a pak se zrodil nápad .

Michal mi povídá, tak proč nejdeš dělat hodinového manžela, když jsi tak moc šikovný a vlastně to už vše umíš? Mě se rozzářili oči. Vůbec mi to samotného nenapadlo.

Celý život montuji, zapojuji lidem pračky, dělám se dřevem, doma stavím a dělám vše kolem domu - to by mohlo být ono.

Jo je to tam, hned druhý den jsem začal. První zákazník se ozval už za pár dní. Musím říci, že jsem konečně našel něco, co mi dává smysl. Jsem sám sebou,  mohu dělat radost lidem, pomohu téměř se vším a moc mě to baví. Zákazníci jsou spokojení, já tím pádem také.

Napsal:

Váš milovaný manžel Mirek Sommer

Přidat recenzi můžete zde: