Můj příběh - jak jsem se stal hodinovým manželem

Pozor je to delší čtení :), pohodlně se usaďte.

Dobrý den všem,

jmenuji se Miroslav Sommer, je mi 34 let.

Tímto bych se s Vámi chtěl podělit o své pocity, zkušenosti a dojmy z mojí práce. Mám v sobě takový pocit, že jsem již od mala byl k této práci předurčen. Vlastně jsem se už hodinovým manželem narodil, jen jsem si to neuvědomoval.

Již jako malý kluk jsem strašně rád pracoval s nářadím. Samozřejmě jako většina dětí jsem trávil hodně času s kamarády, ve škole, a v neposlední řadě i doma. Ovšem když jsem byl třeba sám doma, tak jsem neustále něco stěhoval, měnil dispozice nábytku a podobně. Také mě bavilo sestavovat elektrické obvody, napojovat motůrky na baterie a podobné činnosti.

Ano byl jsem i zvědavé dítě a strkal jsem dráty do zásuvek a čekal jsem, co se bude dít :). Zákazy od babičky a maminky mě samozřejmě nepřesvědčili a chtěl jsem zkusit, co se stane, když tam ten drát zasunu :). No dostal jsem pecku, co jiného jsem mohl čekat že?

Jak jsem byl starší, tak jsem už začal s tátou v dílně používat základní nářadí, kladiva, šikovky a podobné nařadí. Táta byl vždy na nervy, že mu beru jeho nářadí. Nedivím se mu, vždy jsem ho nechal někde ležet a nevrátil ho zpět. Můj syn to teď dělá také  - jsem z toho na nervy též.

Ejhle, už mám maturitu? No to pěkně rychle uběhlo. Jak se sluší a patří, dnes je holt moderní chodit do práce, nevidím v tom tedy moc životní poslání, ale lidstvo, bůh, nevím kdo všechno si to prostě přeje - otročit v korporátech.

Začal jsem po škole dělat jako prodejce v obchodu s elektronikou. Obor počítačová technika.

Po pár letech jsem se tam nějak necítil dobře, jelikož se začali měnit kolegové. někdo odešel, zase přišel.

Naskytla se mi příležitost jít pracovat do jiného elektra a situaci jsem pozitivně využil. V tomto elektru jsem pracoval nějakých 8 let.

Prodejce, zástupce vedoucího, nakonec i vedoucí se ze mě stal. To byly samé tabulky, emaily, porady, no prostě jsem si musel hrát na chytrého. Když jsem si chtěl odpočinout, tak jsem dobrovolně i jako vedoucí jezdil po zákaznících a zapojoval jsem pračky, myčky a televize.

Ve skutečnosti mě to bavilo asi více, něž kancelář. Jenže když máte ambiciózní rodiče, kteří si Vás vysnili jako toho manažera, tak to do Vás neustále hustí :(.

To je denně:

Mirečku, drž si toto teplé místo, ať se máš jednou na důchod dobře. 

No po 8 letech mi už ta prodejní šikana semlela a tak jsem nastoupil ve stavební firmě u známého. Hele nechal mě u sebe nějaký čas, ale prý se na stavbu moc nehodím. Jsme malý a tvárnice jsou asi těžké, navíc neumím ukrajinsky :).

Dohodil mi ze známosti kariéru u prodejce rekuperací, kde jsem dělal technika. Práce super, byl jsem ve svém živlu. Jenže 230 hodin, denně od 6:00 do 18:00 na cestách a plat 20.000. No dal jsem to rok.

Zase se mi do cesty připletla jiná nabídka. Tentokrát jako technik datových kabelů na internet. Jo zase super lidi, práce z počátku také. Jenže to jsem nějak netušil, že budu denně v plošině ve výškách od 5-30 metrů nad zemí.

Hele když jsem byl v té nejvyšší výšce, měl jsem život jako na dlani a říkal jsem si, že jsem rád, že vlastně žiju. Chtěl jsem žít i déle a tak jsem po roce zase frnknul, abych z nějaké té plošiny třeba nevypadl.

Hledám se, hledám se už 34 let a neustále nenacházím se. No venku je zima říká maminka. Mirečku, jdi do kanceláře, ať se máš v tom důchodu dobře.

No tak jsem tam. Dřepím tu 8,5 hodin denně a dělám  pro jeden korporát s prodejem jističů a kabelů.

Což o to, práce v teplu, kafe mám, obědy také, plat slušný. Ale.... To je ono, mě to tak nebaví. Život běží tam venku, a já tady sedím a buším nějaká nesmyslná čísla a tabulky a kdo ví co všechno.

Když už jsem byl na poklaji sil, chtěl jsem vždy pracovat sám na sebe. Je to krásný pocit, když nemusíte někomu dělat poskoka a blbečka. Nemusíte předstírat, že Vás ta práce baví a zajímá. Prostě se cítíte tak nějak svobodně.

Soused Michal je podnikatel celý život, a tak jsem si chtěl vyslechnout rady, klady a zápory. Jedno pivo, druhé a pak se zrodil nápad .

Michal mi povídá, tak proč nejdeš dělat hodinového manžela? Mě se udělalo mdle, v dobrém slova smyslu . Vůbec mi to nenapadlo.

Celý život montuji, zapojuji lidem pračky, dělám se dřevem, doma stavím a dělám vše kolem domu a to by mohlo být ono.

Jo je to tam, hned druhý den jsem začal. První zákazník se i ozval už za pár dní. Musím říci, že jsem konečně našel něco, co mi dává smysl. Jsem sám sebou, rozhoduji sám o sobě, mohu dělat radost lidem, pomohu téměř se vším. Zákazníci jsou spokojení, já také.

Napsal:

Miroslav Sommer, váš milovaný manžel Mirek